Princip kalení do soli, oleje a vody je shodný a spočívá v ohřevu oceli na teplotu 20 až 40°C nad teplotu A3 pro podeutektoidní oceli a nad teplotu A1 u většiny nadeutektoidních ocelí, zjednodušeně řečeno do oblasti austenitu.
Poté následuje výdrž na této teplotě, aby došlo k homogenizaci austenitu v celém průřezu součásti, a prudké ochlazení na teplotu vzniku martenzitické nebo bainitické struktury. Cílem kalení je zvýšit tvrdost oceli a tím její užitné vlastnosti.
V praxi se běžně používá sůl AS 140. Tato sůl pracuje od teplot cca 180 °C (přibližný bod tání soli je 140 °C) až do 550 °C (počátek rozkladu soli).
Mezi hlavní přednosti kalení do soli patří nejmenší deformace součástí po zakalení, vysoká rychlost ochlazování a nehořlavost solné lázně. Nevýhodou je její vyšší cena ve srovnání s olejem jako kalicím médiem a vysoké požadavky naúdržbu celého zařízení.
